IVO KOŘÁN
25. 7. 1934 – 19. 3. 2026
Ve čtvrtek 19. března 2026 zemřel ve věku 91 let prof. PhDr. Ivo Kořán, CSc., DSc., náš dlouholetý spolupracovník a kolega (zaměstnán v ÚTDU, později ÚDU 1958–2011), 1995–2003 mimořádný profesor dějin umění na Vysoké škole pedagogické v Čenstochové v Polsku. V roce 2015 mu byla udělena cena UHS za mimořádný celoživotní přínos oboru.
Ivo Kořán nastoupil po studiích dějin umění na FF UK v Praze a krátké praxi v Národním muzeu již v roce 1958 do tehdejšího Ústavu teorie a dějin umění Akademie věd, kde posílil kolektiv mladých uměleckých historiků, soustředěných především na soupisový projekt Umělecké památky Čech. To mu umožnilo poznávat velmi komplexně a přímo v terénu fond našich památek v jejich původním prostředí a často neutěšeném stavu. Byl tak konfrontován s architekturou, sochařskými a malířskými díly i uměleckým řemeslem všech období. Tím se zformovalo i jeho působení v oblasti památkové péče. Počáteční odborné zaměření Ivo Kořána na barokní období se záhy rozšířilo též na středověk. Stal se tak jedním z mála českých badatelů své generace, kteří systematicky věnovali pozornost souvislosti barokní kultury se středověkou zbožností. Již v roce 1970 publikoval kapitolu “Ohlasy českého gotického umění v baroku” v katalogu nerealizované výstavy České umění gotické 1350–1420 a v Kapitolách z českého dějepisu umění v roce 1986 formuloval jako první “Význam raně barokní historie ve smyslu uměleckohistorickém”. Pro českou medievistiku zůstává nadále inspirativní jeho bádání o „milostných madonách“, gotických veraikonech a svatolukášských madonách v Pražské katedrále nebo jeho studie o svatovítských a vyšehradských inventářích. Na poli česko-polského bádání se soustředil na úlohu klášterů augustiniánů-kanovníků při zrodu nové zbožnosti. Zaměření na světce-poustevníky ho přivádělo opětovně ke studiu barokních pramenů. Bádání v archivech a čtení raně barokních pramenů mu pak přinášelo nové poznatky nejen o samotných umělcích ale i o společenském dění a dramatických událostech v regionech, které se pak propisovaly také do podoby soudobého umění. Svojí erudicí, odvahou a kompetencí navrhovat nová řešení tradičních témat inspiroval vedle českých také řadu svých polských kolegů, například k novým interpretacím výtvarného umění Slezska.
Ivo Kořán byl všechno jiné než suchý vědec a jeho projev slovní i písemný byl všechno jiné než nudný výčet faktů. Měl zájem o umění všeho druhu od doby románské po 20. století a dokázal o něm zaujatě povídat i poeticky psát. Jeho vztah ke studovanému materiálu byl emotivní až vášnivý, často také angažovaný i hodnotící – proto nezřídka vzbuzoval v rámci oborové diskuse podobně laděné reakce, nikdy však lhostejnost.
Jako člověk mimořádně srdečný, přímý a přátelský zůstává v našich vzpomínkách.
Čest jeho památce!
--
Nakladatelství Artefactum vydalo v roce 2019 u příležitosti 85. narozenin Ivo Kořána reprezentativní výběr jeho textů, včetně zhodnocení jeho přínosu pro obor a celkovou bibliografií (Klára Benešovská – Helena Dáňová – David Vrána (eds.), Ivo Kořán. Texty, Praha 2019).
